Deník obchodníka

Ing. Pavel KašpárekIng. Pavel Kašpárek

kasparek@studuj-burzu.cz

-> Makléřská zkouška od roku 1994
-> Práce v treasury ve 3 bankách
-> Finanční manažer v korporátech

 

Na finančních trzích profesionálně obchoduji od roku 1997, kdy jsem byl zaměstnán v bance jako vedoucí oddělení obchodování s cennými papíry. Předcházelo tomu úspěšné složení makléřské zkoušky v roce 1994. Ke složení zkoušek a získání makléřské licence mě vedl zájem obchodování a cenné papíry obecně a také to, že jsem si v roce 1990 koupil obligace a obchodoval jsem s nimi na prozatímním sekundárním trhu při Československé národní bance, protože v té době ještě burza vůbec neexistovala a centrální banka tento trh organizovala tehdy jedenkrát týdně.

Na dealing desku jsem pracoval ve třech bankách, kde jsem obchodoval jak spekulativní obchody v rámci risk managementu, tak zajišťovací instrumenty – forwardy, swapy, opce. Obchody se týkaly akcií, dluhopisů a forexu.

Byl jsem zodpovědný mimo jiné za emise cenných papírů. Od přípravy emisních podmínek a prospektu emitenta, až po konečné návrhy do Státní tiskárny cenin  – v případě listinných cenných papírů, nebo jejich distribuce v Centrálním depozitáři, když se jednalo o zaknihované cenné papíry.
Také jsem si odskočil obchodovat i komodity, a to konkrétně speciální druhy elektřiny – pro zajištění systémových služeb přenosové soustavy.

Nyní chci své zkušenosti dále předávat přes projekt Studuj-Burzu.cz formou V.I.P podpory a mentoringu. Sledujte Deník obchodníka, ve kterém představuji svůj styl myšlení a obchodní strategii, a nebo se přijďte osobně seznámit a zapojit do individuálního mentoringu.

Rád Vám poskytnu více informací.

registrace1

Náhled podkladů pokročilého mentoringu:

Finanční deriváty

Finanční deriváty jsou instrumenty, jejichž hodnota je odvozena z hodnoty tzv. podkladového aktiva. Jejich podstatou je forma termínového obchodu, tzn., že dochází k určitému zpoždění mezi sjednáním obchodu a jeho plněním. Mají obvykle podobu smlouvy mezi dvěma stranami. Základní typy derivátů jsou futures a jim podobné certifikáty nebo warranty, další pak jsou forwardy, swapy a opce.
Derivát je odvozen od jiného, tzv. „bazického instrumentu“ (někdy „podkladový instrument“). Tím může být cenný papír, komodita atd. Změny v hodnotě bazického instrumentu pak ovlivňují hodnotu derivátu.

  • Má termínový charakter (obchody mohou být v tomto smyslu buď spotové, nebo termínové), tzn., že čas vypořádání obchodu je vzdálený od času sjednání obchodu (zahrnující především sjednání vypořádací ceny) více, než je dáno technickými možnostmi (např. spotové obchody na burzách jsou vypořádány během jednoho až 5 dnů – záleží na konkrétní burze a jejích technických možnostech). Tuto dobu si dohodnou smluvní strany.

Za sjednání derivátu se neplatí nic nebo minimální částka v poměru k hodnotě podkladového instrumentu. S tím je spojen tzv. Finanční pákový efekt.

Příklad:

Pěstitel pšenice se bojí, že při sklizni její cena klesne, a tak s panem B uzavře forward (nejjednodušší typ derivátu) na prodej určitého množství pšenice (kterou vypěstuje) za určitou cenu (která je nyní) v určitý čas (při sklizni). Až ten čas nastane, pěstitel panu B prodá sjednané množství za předem sjednanou cenu, ať už cena pšenice aktuálně na trhu je jakákoli. Pokud cena skutečně klesla, udělal pěstitel dobře. Pokud stoupla, připravil se o zisk. Pěstitel pšenice však dal přednost jistotě před spekulací (je totiž pěstitel, nikoli ekonom) a zajistil si tak předem prodejní cenu.
Příklad 2 – exportér:
Drobný podnikatel jednorázově vyvezl do Německa zakázku za 100 000 EUR, faktura je splatná za 3 měsíce. Současný kurz je 30 Kč/EUR, tedy současná hodnota pohledávky je 3 000 000 Kč. Bojí se však, že za 3 měsíce kurz klesne např. na 28 Kč/EUR a on dostane jen 2 800 000 Kč – tj. 200 000 Kč účetní ztráta.
Řešením této situace je zajít do banky a uzavřít měnový forward, kterým si exportér zajistí, že za 3 měsíce odnese do banky obdržených 100 000 EUR a banka mu vyplatí 3 000 000 Kč, ať už kurz v tu dobu bude jakýkoliv. Pokud kurz mezi tím skutečně klesl, udělal dobře, pokud vzrostl, připravil se o zisk – nicméně obchodník chtěl dostat zaplaceno za to, co vyrobil, a ne spekulovat, jestli kurz klesne nebo vzroste.

Existují 3 motivy pro koupi derivátu – zajištění, spekulace a arbitráž. V praxi se dá obvykle obtížně zjistit, z jakého důvodu vstupuje do obchodu vaše protistrana a obvykle to ani není potřeba.
V prvním příkladu v úvodu byl pěstitel pšenice, který se chtěl zajistit proti poklesu její ceny.

  • V čase realizace dodával podkladový instrument (pšenici) a dostal za něj sjednanou cenu – té se říká realizační cena (anglicky strike price).
  • On je nazýván prodejcem derivátu, neboli je v krátké pozici (anglicky short position).
  • Jeho protistrana (např. mlynář) je tím, kdo v čase realizace bude platit realizační cenu a obdrží sjednané množství pšenice. Je nazýván kupujícím derivátu, neboli je v dlouhé pozici (anglicky long position).

Nyní vyjdeme ze situace, že pěstitel pšenice vstoupil do kontraktu se spekulantem. Pokud cena pšenice v době realizace klesne oproti realizační ceně, tak spekulant zaplatí více, než za kolik může obdrženou pšenici na trhu aktuálně prodat – tedy prodělal. Pokud však cena do té doby vzroste, může pšenici okamžitě prodat za vyšší cenu, než kolik zaplatil.
Vstoupení do dlouhé pozice je tedy spekulací na růst ceny podkladového instrumentu. Jak bylo zmíněno, obchodování s deriváty je vždy hra s nulovým součtem – částka, kterou jedna strana vydělá, je částkou, kterou druhá strana prodělá. Tedy vstoupení do krátké pozice je naopak spekulací na pokles ceny podkladového instrumentu.

Nominální hodnota derivátu je cena jeho podkladového instrumentu.

Obecný princip vypořádání

Není jednoduché najít mezi občany protistranu, která uzavře derivátový kontrakt přesně na množství, realizační cenu a splatnost, které by vyhovovaly vám oběma. Proto tyto požadavky vypořádávají banky či jiné platební instituce, které uzavřou obchod na svůj účet (vstoupí do kontraktu v roli vaší protistrany) a svoji pozici vyrovnají prostřednictvím jiných klientů či uzavřou jiné kontrakty s jinými bankami. Takovéto obchodování se nazývá OTC (over the counter – přes přepážku). V opozici k OTC trhu stojí burzovní trh (velká likvidita, standardizace a absence kreditního rizika – rizika nezaplacení protistranou).
Vypořádání může proběhnout směnou podkladového instrumentu za předem danou částku (jako v prvním příkladu v úvodu) anebo pouze vyrovnání rozdílu v aktuální ceně podkladového instrumentu a realizační ceny. Druhý uvedený způsob je v některých případech nutností, např. pokud je podkladovým instrumentem burzovní index či depozitum.

Druhy derivátů

Trh dlouhodobě nabízí 2 základní skupiny finančních derivátů:

  • nepodmíněné kontrakty (pevné) – povinnost uskutečnit obchod – forward, future, swap
  • podmíněné kontrakty (opční) – obchod se uskuteční v závislosti na vůli jedné strany – opce

Standardizovaným forwardem je tzv. FRA (definice níže), který nenabízí tolik volnosti jako běžný forward.

 

VÍCE INFORMACÍ -> kasparek@studuj-burzu.cz