Kašpárek: ČSSD jde proti bankám

Dnes bych se zaměřil na zprávu ČSSD, která chce zavést sektorové daně pro bohaté podniky. První to odnášejí banky, ale podle Sobotky přijdou další sektorové daně pro podniky, které mají síťový charakter jako například energetika, telekomunikace, vodovody a kanalizace.

NOTE TO INSPECTOR: The word "iridium" on the pen's nib is not a brand: it's the name of the metal of which the nib is made. Thanks.

Návrh počítá se zavedením 4 sazeb podle velikosti aktiv. Nejvyšší sazba 0,3 procenta by byla pro banky s aktivy nad 300 miliard korun, nejnižší 0,05 procenta pro banky s aktivy do 50 miliard korun. Podobné daně pro banky už zavedlo 15 zemí Evropské unie jako Francie (zavedla ji od 1. 8. 2012), Německo, Belgie, Rakousko, Slovinsko, Portugalsko, Řecko, Slovensko, Itálie, Španělsko a Estonsko. Z nečlenských zemí se připojilo Norsko.
Jak jsem se učil ve škole, jednalo by se vlastně o druh Tobinovi daně. Tobinova daň nese jméno po nositeli Nobelovy ceny za ekonomii Jamesovi Tobinovi, který ji v roce 1972 navrhoval zavést na spekulace s měnami.
Nelze přehlédnout podle mého názoru na negativní důsledky takového kroku. Jedním z nich je pokles velice ziskových obchodů a přenesení jinam, kde to bude výhodnější i odliv investic. Nikdo nechce platit zbytečně daně a tak by banky ziskové transakce přesunuly do centrál v zahraničí, do sídel vlastníků bank. Jsem přesvědčen, že by to vedlo ke zmenšování bank tak, aby spadaly do menšího pásma zdanění. Transakce by prováděly dceřiné společnosti jako např. hypotéky neprovádí ČSOB přímo, ale její menší dcera Hypotéční banka. Další příklad je Moravský peněžní ústav, kdy transakce na devizovém trhu provádí dceřiná společnost SAB finance.

To vede k přelévání zisků tak, aby bylo dosaženo daňové optimalizace. Časem by to podle mého názoru, vedlo k rozdělení činností a specializací jednotlivých menších dceřiných bank a společností, je to výhodnější, než vlastnit jednu velkou universální banku se všemi službami. O škodlivosti sektorové daně se přesvědčilo v 80. letech Švédsko. Kritici ji nazvali Robin Hood Tax. Měla přinést 15 miliard švédských korun, ale vybralo se jen 80 milionů, protože se transakce přestěhovaly do Osla a Londýna.